Je Synoda něco nového v církvi?

Jak říká dokument mezinárodní teologické komise Synodalita v životě a poslání církve  (vydalo jako e-knihu Karmelitánské nakladatelství v Praze 2021), jde o dávný princip, který najdeme v dějinách církve od počátku. Pro příklad zmiňme, že Svatý Ignác (2. st. po K.) „v listu adresovaném komunitě v Efezu tvrdí, že všechny její údy jsou „synodoj“, tedy společníky na cestě“, jak vystihuje toto řecké slovo, a „to kvůli křestní důstojnosti i kvůli přátelství s Kristem“ a dále „kolegium presbyterů je biskupovou radou a všechny údy komunity jsou každý svým způsobem povolány k tomu, aby církev budovaly“ (čl. 25).

Toto „společné“ vedení církve najdeme v dějinách v mnoha situacích. Tak papežové svolávali koncily, aby se radili o postupu nad složitými otázkami víry, biskupové diecézí byli obklopeni členy kapitul, aby s nimi vedli svoje diecéze. Také v diecézích existovali místní synody, které byly složeny z významných kněží diecéze a řešily postupy v pastorační praxi daného místa.

Po II. vatikánském koncilu papežové zavedli pravidelná setkání vybraných biskupů, která se označovala jako biskupské synody. Biskupská synoda, ke které nyní vyzval papež František, bude 16. v pořadí. Všechny lze přehledně nalézt zde. Lze připomenou např. mimořádnou synodu konanou v roce 1985, která vyzvala k přípravě celosvětového katechismu, který byl následně vydán po velmi náročné přípravě v roce 1992.