Náboženství pro děti

Přizpůsobení katechizace vzhledem k různým věkovým obdobím je podstatným požadavkem pro křesťanské společenství. Z jedné strany se víra skutečně účastní rozvoje osobnosti; z druhé strany každé období života je vystaveno nebezpečí odkřesťanštění, a proto musí být upevňováno především stále novými úkoly křesťanského povolání. (VDK 171)

Katechezi s dospělými, která se obrací na lidi schopné učinit odpovědné rozhodnutí a zachovat mu věrnost, je třeba považovat za hlavní formu katecheze, které jsou všechny ostatní podřízeny, i  když nejsou méně důležité. (DSK 49) Vždyť dospělí jsou ve svých nejrůznějších rolích katechety a vychovateli víry dětí, s nimiž se setkávají.

Rodina nebo křesťanská mateřská škola podporují náboženskou výchovu dítěte rozvíjením lidských hodnot, které jsou důležitým předpokladem pro následnou křesťanskou výchovu. Rodina je přirozeným prostředím k výchově víry dětí od prvních okamžiků jejich života. Katecheze v období tří až šesti let věku má odpovídat na potřebu dítěte objevovat Boha jako Lásku mateřského typu, pečující o nás a má význam i pro socializaci dětí do společenství církve. Na straně rodičů může probudit zájem o prohloubení vlastního života z víry a o vlastní sebevzdělání v oblasti křesťanské výchovy dětí. Katecheta pomáhá dítěti objevovat „znamení“, kterými biblické texty a liturgické úkony vypovídají o  Bohu. Porozumění liturgickým znamením pomáhá dětem k vědomé účasti na mši svaté a k posilování pocitu sounáležitosti s ostatními věřícími při slavení nedělní liturgie. (DSK 57–58).

Děti mladšího školního věku jsou v současné době nejpočetnější skupinou, která se  účastní výuky náboženství ve škole nebo ve farnosti, zčásti také systematické katecheze ve farnosti. Systematická katecheze dětí je vhodnou volbou pro skupiny, které se scházejí ve farnosti a jsou tvořeny převážně dětmi z křesťanských rodin. Podle jejich věku a předchozí výchovy bude mít tato katecheze spíše charakter iniciační, později trvalé katecheze.

Ve výuce náboženství je třeba respektovat vzdělávací a výchovný plán školy a zároveň uskutečnit první hlásání evangelia, i když se to nemusí dít současně. Věřícím žákům, kteří navštěvují pouze výuku náboženství ve škole, je třeba nabídnout zapojení ve farnosti a zabezpečit podporu jejich výchovy ve víře v křesťanském společenství. Účelem takové katecheze je rozvíjet v dětech dary, které obdržely ve křtu, a vést je postupně k převzetí odpovědnosti za svoji víru, vědomě ji vyjadřovat ve Vyznání víry a modlitbě Otče náš, v životě ze svátostí a v angažovanosti pro Boží království.

Slavení první svátosti smíření a  prvního svatého přijímání s dětmi má předcházet katecheze iniciačního typu. Tato katecheze navazuje na výchovu víry dětí v  rodině, nebo alespoň na  první uvedení do života církve a její víry ve výuce náboženství či farní katechezi dětí (tzv. „vzdálená příprava“). Systematická katecheze dětí má velký význam v  etapě mystagogie a  v  doprovázení dětí v dalším životě z přijatých svátostí ve společenství církve). (DSK 59–62).

Zvláštní pozornost zasluhují dospívající ve věku jedenáct až patnáct let. V  České republice dochází v  tomto věkovém období k výraznému snížení počtu účastníků výuky náboženství ve škole nebo systematické katecheze ve farnostech. Zkušenost ukazuje, že dospívajícím je nutné nabídnout širší škálu možností, jak se zapojit do života církve, a zároveň připravit nové programy pro jejich náboženské vzdělávání a katechezi. Vytváření efektivních a pro mladé přijatelných programů vyžaduje spolupráci na diecézní i mezidiecézní úrovni mezi pracovníky katechetických center / středisek, center pro mládež, a také kněží, jáhnů, pastoračních asistentů, katechetů a animátorů z farností. (DSK 64)